Jako každý rok v tuto dobu, ve vedlejší vsi se v tuto sobotu konal maškarní karneval pro děti. Účast byla pro nás povinná, Kryštof je totiž jedním aktérem taneční skupiny, která doplňovala bohatý program karnevalu.
Dětí v sále bylo hodně a ten byl pro tentokrát byl vyzdoben ve stylu vodní říše. Programem provázely mořské víly a hastrman jim k tomu tleskal do taktu.
Cítila jsem se jako ryba ve vodě, ostatně jako všude, kde jsou děti. Kryštofovi vrstevníci se po svém vystoupení rozutekly do svých domovů, přeci jenom už jsou páťáci a karneval je už pro ně trapná nuda. Ne tak pro nás dva, my máme vyšší cíle.
K dosažení těchto vyšších cílů posloužila obyčejná kartónová krabice. Tu jsem nejdřív vyprosila na jedné známé a pak jsem jí po večerech přetvářela k obrazu svému. Ke svému údivu jsem zjistila, že malba oblíbeného animáka je celkem náročná, ale co bych neudělala pro splnění snu svého jediného syna.
Byl to totiž jeho nápad. To, že aspoň na chvíli se přemění v toho, koho má nejradši (teda kromě mě). Ve Spangeboba.
Spangebob je vážně skvělý. Jeho hlášky mě provází každé ráno před odchodem do školy a hrozně se při tom bavím. Vůbec nejlepší bylo, jak učil protivného Sépiáka vytvářet příjemné vzpomínky. Tak to je ono. Naše příjemná vzpomínka.
Kryštof měl na sobě boty na kolečkách, tak jsem s ním několikrát obešla sál, aby zaujal porotu. Na společné tancování jsem ho už nenalákala, to už by bylo trošku moc i na Spangeboba. Zato se stal středem zájmů batolat, které lákal na svůj žlutý nos z balónku.
Nejvíce se líbil malé červené berušce. Ta byla přímo posedlá jeho nosem a její maminka jí musela pořád odhánět s omluvou, že Spangeboba prostě miluje. Zato malý hnědý brouček byl umanutější a neustále nakukoval do krabice, kdo se to tam vůbec schovává. Tak na druhou stranu, není to špatný nápad. Až bude větší a bude chtít zaujmout ženskou část pokolení, tak mu doporučím, aby se převlékl za Spangeboba, na toho ty holky letí.
Konečně nastal okamžik pravdy – bude nějaká výhra, nebo nebude? Spongebob v krabici ztuhnul samým očekáváním a tak jsem mu jemně šeptala do ouška, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Přeci jenom. Čtvrté místo. První místo obsadila Marge Simpsonová, za ní byl Kocour v botách a Pipi dlouhá punčocha. Moje radost se tak trošku mísí se smutkem, že tohle je asi vážně náš poslední karneval. Na tomto karnevalu je to už naše čtvrtá výhra a můj rodičovský instinkt mi říká, že v šesté třídě už ho asi na nic podobného nenalákám.
Stejně. To napětí a očekávání, jestli zrovna vaše maska zaujme porotu. Má to něco do sebe. Asi mi to bude chybět. Jako odměnu za naše snažení se do našeho domu nastěhovala malá plyšová želva, pytlík bonbónů a maňásek malého doktora, který na mě posměšně juká : „ To je konec, Spangebobe.“
e