Kniha povídek o tom, jakou podobu může mít štěstí.
Hlavní postavy povídek mají společný cíl: být alespoň trochu šťastnější. Na štěstí má přece právo každý, ne? V jejich příbězích o důležitých náhodách a životních prozřeních potom sehrají roli kočičí (a někdy i psí) hrdinové. Takže je to i taková kočičí knížka.
Příjemné letní čtení jako dělané pro posezení na zahrádce v přítomnosti psa i kočky. Moje štěstí má mnoho odstínů a čas strávený s touto knihou ve společnosti zvířecích mazlíčků patří mezi ně. V průběhu čtení jsem byla několikrát olíznuta jazykem naší milované borderky, zatímco mi kocour okousával palec u nohy. Do toho mi kdákaly sousedovi slepice a kokrhal kohout. Dokonalá idyla zahradního štěstí.
Třeba hned první povídka je moc hezká. Majitelka krachujícího penziónu Lorna se setká se svými kamarádkami a diskutují spolu o svém největším životním úspěchu. Lorna se zamyslí nad tím, co kdy udělala sama za sebe. Co považuje za svoji největší zásluhu, vítězství? Penzion se nepočítá, to byl přece Ronův nápad, navíc ho právě zavírají, tak jakýpak úspěch. Jedině snad….
„ No….jsem docela pyšná, že jsem z toho magora Merlina udělala hodnýho kocoura,“ řekla a myslela to vážně. Protože, napadlo ji, opravdový úspěch přece nemusí nutně být to, co vás pozvedne v očích ostatních, ale to, za co si sami sebe vážíte, co vás naplňuje. Jen vás samotné. O vašem největším úspěchu dokonce ani nikdo další nemusí vědět.“
V tomto okamžiku se děj povídky mění, stejně tak jako rozhodnutí Lorny opustit nevýdělečné podnikání v penzionu. Kamarádky jsou jejím uměním převychovávat kocoury nadšené a tak jí dají do převýchovy svoje rozmazlené mazlíčky. Lorna chytne druhý dech, dostane impuls a rozhodne se předělat nevýdělečný penzión na penzión pro kočky. Tím se Merlin stane pozitivním příkladem nejenom pro ostatní nevychované kocoury, ale i pro samotnou Lornu, která změní podnikatelské záměry a její život dostane smysl.
Ostatně všechny tyto povídky jsou psané v pozitivním smyslu propojené s laskavým humorem a s láskou ke zvířecím miláčkům.
V další povídce třeba sabotuje knížku, která propaguje úklid a zbavování se zbytečných věcí. Kočky ale přeci milují nepořádek a hodně věcí. Kdyby tam měla jenom holé zdi, tak se nemají kam schovávat a s čím si hrát a čerstvě proudící energie by jim byla k ničemu. To je jako s dětmi, moje také mají pokoj plný hraček. Tam hezky píše : „ Zadruhé, svých věcí si vážím a dokud jsem funkční, nechávám si je. Vždyť jsem za ně zaplatila kusem svého života – hodinami nebo dny, která jsem strávila vyděláváním peněz, za něž jsem si pak věc pořídila. Vážně bych měla posílat svůj čas do spalovny odpadů? Měla bych hodit do popelnice čas lidí, kteří mě něčím obdarovali?“
Kromě svých věcí si považuji i svého času a čas strávený nad touto knihou rozhodně nebyl promarněný. Vřele doporučuji.