Zážitkový program ,,Tetička Mína vypravuje“ přilákal do Lhotky u Mělníka desítky návštěvníků. Mezi nimi jsme byli i my a byla to naše první návštěva tohoto skalního obydlí.
Jak dříve řešili nemajetní lidi na Kokořínsku své bydlení? Úplně jednoduše. Udělali si svoje bydlení přímo ve skále. Žili tak v souladu se svým životním prostředím a to zcela ekologicky a bez zbytečných výdajů.
Tento skalní dům byl obýván třemi generacemi rodin Kavinovi, Benešovi a Holubovi. Naposledy paní Holubovou a to až do roku 1982. Když jí nabízeli bydlení ,, do lepšího“ tak se nenechala přesvědčit a na svůj skalní byt nedala dopustit. V létě tam byl příjemný chládek a v zimě teplo. Dokonce se tam dožila úctyhodných 78 let.
Centrem obydlí je dolní místnost s pecí, ve které se muselo kvůli vlku a chladu topit neustále. Tetička Mína vypravovala, že pec již není původní, ale že se stejně bude ještě předělávat, takže až přijedeme příště, tak nám upeče buchty.
Na druhé straně vstupní chodby nás pozvala do klenuté prostory, která sloužila jako sklad potravin.
Druhá menší místnost se nachází výše a je přístupná po vnějších krkolomných schůdcích. Tam jsme nešli, protože vypadaly nebezpečně. Je to nejsušší místnost obydlí, takže tam spaly děti.
Tetička Mína vypravovala, že tam stejně celý dny nejsou, protože mají velké hospodářství a musí stále pracovat. Byli jsme i ve chlívku, kde bylo koryto pro krmení pro krávy, a tetička Mína si pochvalovala, jaké ty kravičky dávají hezké teplo.
Pak nastal čas na pohádku, děti usedly do trávy a bedlivě poslouchaly.
Dokonce se nám stalo, že pohádka přišla sama za námi. Šli jsme po cestě z vytesané ze skály a najednou jsme na cestě našli poklad. Pak, že nežijeme v pohádce. A víte, co to bylo?
Tři oříšky pro Popelku.
