Sotva se Kryštůfek vzpamatuje z katetrizační ablace, maže do školy. Čekají tam na něho čtvrtletní písemky a než se probere z pooperačních bolestí, dostane dvojku z Vlastivědy. No, nemůže za to, že si spletl Vltavu s Karlovým mostem, to je pomalu to stejné.
Ale i paní učitelka z hudební výchovy je na něj již přichystaná. Kromě obligátní výuky se stal součástí i její kapely a brzo na ně čeká další vystoupení.
Bohové vám nejsou příznivě nakloněni a kromě toho, že musíte každé ráno podávat lék na ředění krve kvůli trombóze, antihistaminika kvůli alergiii, vitamín AD jako malému miminku a kapky do nosu, sešle na vás záhadné oloupání se prstíků, které bolí a znemožňují mu hru na housle. To vám tak ještě scházelo.
Kromě toho má na tři měsíce zakázaný veškerý pohyb a je zcela zproštěn z výuky tělesné výchovy. Což vás mrzí, protože kluk je neklidný a chce se mu běhat.
Vběhnete do lékárny a žádáte Višňovského balzám za účelem okamžitého zhojení vznikajícího zánětu. Paní lékárnice vám to rozmluví a odcházíte se zinkovou mastí a Zinek ještě radši dokoupíte v tabletách.
To pomůže. Koncertu neunikne. Jestli si myslí, že nebude běhat ani hrát na housle, to se mýlí. Hudba přeci povznáší ducha a dokáže prý zázračně uzdravovat nemocné srdce, na kterém má nyní malou jizvičku.
Oblékáte mu sváteční kalhoty a s úžasem zíráte na malý flek, který tam minule nebyl. Zkušené oko dlouholeté maminky odhadne kus čokolády, která by zrovna nebyla moc velkou ozdobou v naplněném sále. Chudák paní učitelka, co by tomu řekla, kdyby jí tam hráli ušmudlaní žáci. Naštěstí se to dá setřít, takže nikdo nic nepozná.
Můžete být ráda, že zatím nemají díru. To je záhada jeho života, všechny jeho kalhoty končí s dírou na koleni. Tak tohle vám holka nikdy nedělala. Nikdy.
Žáci se na koncert připravují hodinu dopředu a vy máte čas se svým přítelem vychutnat kouzelnou atmosféru nedaleké vinárny s ještě kouzelnějším kusem masa na talíři. To se vám to pak bude poslouchat.
Je to absolventský koncert studentů klavírního oddělení. Kapela vaší paní učitelky je kreativnější a skládá se z hry na troje housle, dvě zobcové flétny, z jednoho cella a klavír k tomu. Vystupují jako první a jako hosté se skladbou P.J.Vejvanovského Serenada in C – Sarabanda.
Kromě obvyklé rodičovské pýchy nad uměleckým projevem svého synáčka je to nyní premiéra. Nemoc, která nad vámi tolik let visela jako pověstný Damoklův meč, již není. Už nemusíte nikoho upozorňovat, že je slabý na srdce a že se musí hlídat. Spojka v srdci je odstraněna a nyní již hraje sám za sebe bez toho protivného pachu strachu o jeho zdravotní stav. Je konec. Hudba vítězí.
Tóny melodií vybraných absolventů se v malém sále v místním Muzeu derou k uším posluchačů celou hodinu. Na konci toho všeho zasloužená odměna – každý účastník dostane dar. Dostane květinu.
I tak se dá bojovat proti nemocem a nepřízni osudu. Hudbou, láskou a květinami. Jen tak zavládne všude mír a mámy budou mít v duši klid.