Je krátce před Vánoci. Znáte to – všude hon a spěch, naše nákupní centra se oblékla do vánočních ozdob a cinkrlátek a všude na nás útočí reklamy, co všechno si máme koupit, abychom byli šťastní. Abychom aspoň jednou v roce na Vánoce v sobě pocítili klid a mír, abychom k sobě měli blíž a společně oslavovali narození děťátka Ježíška.
I s mojí milovanou rodinkou to hnulo. Ač nerada, práce mám čím dál víc, musela jsem vytáhnout formičky na vánoční cukroví a zahájit to, čemu já říkám předvánoční šílení. Nešílím tady sama, Kryštof se radostně ujímá válení těsta a vykrajování srdíček a koleček, čímž si procvičuje jemnou motoriku a ještě si u toho zpívá. Zpíváme si společně s Františkem jeho vánoční písničky a maňásek František to všechno pozoruje s přivřenýma očima. No jo, už je to tady! Už ta máma zase blázní a její synek s ní. Táta Standa spokojeně sedí u počítače a radostně chrupe první výrobky. Holka Týna má najednou hrozně moc učení do školy a tváří se, že se jí vánoční úklid netýká.
Za chvilku to synka přestane bavit a maskuje ohromnou únavu. Cukroví je cukroví, to se musí upéct, a tak ho pověřím důležitým úkolem. Namaluj anděla.
S rukama od lineckého těsta vstupuji do dětského pokoje. Na naší pracovní tabuli – jedné strany magnetická pro přidělání písmenek, z druhé strany s velkým papírem – jsem nakreslena já. Poznám se podle toho, že mám žluté vlasy a ležím na lehátku. Ty kluku bídná, ty umíš číst myšlenky! Přesně tohle by teď Tvoje máma ráda dělala. Leč nedá se nic dělat, sluníčko nesvítí a Vánoce zběsile tlučou na dveře.
Co je to tady za pořádek! Měl jsi kreslit anděla!
„ Nechci kreslit anděla. Chci kreslit mámu. Anděl mi sice dá sladkosti, ale jenom jednou za rok. Mámu mám pořád.“
Co se dá dělat. Máma na lehátku se mi líbí , ale obrázek ještě není dokončen. Kryštof se chápe svých kreslících potřeb a dokresluje kytky a sluníčko. Přece tam ta máma nebude ležet jen tak, bez života důležitých věcí.
No, tak to vidíte. Vánoce jsou na krku, cukroví by každý rád, ale upéct ho musí máma. Dárky nám nosí Ježíšek a již se těším, až naše začínající modelína konečně najde a vytiskne Ježíškovská pravidla. To proto, že pravidla jsou pravidla a pořádek musí být, i na Vánoce. Sice jsme je doma ještě nikdy nečetli, ale již se na ně těšíme. Pak budeme vědět, co vlastně máme dělat a jak to ten Ježíšek s námi vlastně myslí.
Ale nejenom cukrovím živ je člověk. Škola je škola, stále si vymýšlí různé hlouposti na děti a tak se musí učit básničku. Letošní se mi líbí moc, končí slovy:
Není lepší mít se rádi,
hledět na svět zvesela?
Nemalujte čerta na zeď –
namalujte anděla!