Děj románu zavede čtenáře do doby starověkého Říma. Do doby morálního a hmotného úpadku, kdy městská spodina zaplavuje Forum Romanum. Děj se odehrává v 1.století př.n.l. , v době, kdy se konají volby na konzula. O toto místo spolu soupeří plebejec Hybrida a patricij Fabius. Hybrida je ten dobrý, ten chce prosadit v senátu svůj zákon o rozdělování půdy. Proti tomu je Fabius, který právě tím, že levně skupuje v okolí pozemky a dělá tak z lidí bezdomovce, získává ohromný majetek. Jak to tak bývá, humánnější Hybrida nakonec hyne rukou Fabiem najatého vraha.
Bohatá znalost antických reálií dovoluje autorce podat barvitý obraz starého Říma, ať již v periferních činžácích městské chudiny, anebo v přepychových sídlech uprostřed zahrad tehdejší společenské smetánky. Dokazování božského původu ke klamání lidu a získání mocenského postavení, zprofanovaná náboženská slavnost římských matrón, únosy panen do nevěstinců, vraždy osamělých boháčů bez dědiců, veřejné řeže v ulicích kolem voleb a jejich mrtvé oběti – to vše se v Římě skutečně událo.
Právě to se dotýká Medullovi rodiny. Příběhů je v knize víc, ale právě Medulla se nakonec stane temným stínem římské minulosti a jeho zlým duchem. To on je donucen odprodat svůj majetek a vydat se hledat štěstí do Říma.
Do té doby žil na vsi poklidným životem uprostřed rodiny a jeho dny naplňovala práce. Co se ale stane z lidí, když nemají práci a když pak zjistí, že umírají hlady? Rodina se rozpadne a z dětí se stanou zlodějové a švindry . To je starý název pro děvky. Sestra prodá sestru a manželka si najde takového, který ji materiálně zabezpečí. Další syn se stane milencem obstarožní dámy. Ten poslední Markus odolává dlouho a snaží se nají práci, ale není mu přáno. Nakonec se rozhodne odejít do gladiátorské školy, kde mu nabízeli místo již při příjezdu do Říma. Nic mu nezbylo a smrt je jistá.
Medulla však nepodlehne žádným svodům, stále v sobě nosí přesvědčení o poctivé práci a tím se stane „ zlým duchem Města“. Všichni ho vidí a je všude. Kolují o něm špatné pověsti a každý se ho bojí.
„Medulla je pouze jeden z mnoha, jeden z deseti tisícek tisíc. Bloudí Městem s prázdnými rukama, obtížen vyřazeností všech sobě podobných, s jejich nuzotou, s jejich probdělými nocemi a tísnivými jitry, s jejich bezcílným blouděním křížem krážem Městem, s jejich zmarněným životem.“