Cirkus 3.tisíciletí

Důvodem změny názvu bylo odlišení od jiných cirkusů či artistů užívajících v té době jméno Berousek. Tímto začala nová filozofie rodiny Berousků. Cirkus se otevřel novým vynikajícím umělcům z celého světa chovajícím lásku a úctu ke zvířatům a cirkusovému řemeslu. Tato filosofie přetrvala až dodnes.

Láska a úcta ke zvířatům se projevovala nejenom na jejich výkonech, ale i na jejich vzhledu. To mohu potvrdit, sama jsem to dnes na vlastní oči viděla. Návštěva cirkusů je moje oblíbené hobby a mých dětí také, ale v životě jsem neviděla tak vypulírovaná zvířata. Jako z pohádky. Při největší a nejlepší drezůře koní v Evropě mělo všech 15 koníčků tak načesané ocasy, že mi to úplně připomnělo vlasy Barbie, které jsem kupovala Týně. Velbloudi neměli chybu, kdepak, to nebyli žádní chudáci z pouličního trhu, ale opravdu hrdá a pěstěná zvířata. Papoušci měli nádherná zbarvení a kromě toho, že se houpali na lehátku a tím mi připomněli mojí oblíbenou zábavu, tak se tam s nimi jeden pán mazlil, ale tak hezky, to kdybyste viděli. Moje kamarádka je povahy nespoutané, když tak létali pod šapitó, tak pištěla a tleskala : „Pipinýýýý.“

Hned na začátku nás uvítali akrobaté z Nairobi Zuma Zuma, byl na ně nádherný pohled, protože měli krásná mladá těla, což jsem hned okomentovala svojí kamarádce : „ Hele, koukej, jak mají vymakaný břicha. No, konečně se máme na co dívat.“

Zkazila mi to její milovaná dceruška. „Jé, ti jsou pěkní. A jak jsou opálení.“

„Ano, jsou z Afriky.“ 

Kryštof jenom kulil oči, nejvíc se mu asi líbil klaun. Jak by taky ne, byl opravdu k popukání, hlavně, jak jednoho pána z obecenstva úplně oblepil izolační páskou. Pán to sice přežil, když ho odnášeli, tak se tomu smál. 

Takového slona jako dnes jsem ještě nikdy neviděla, i když to vlastně byla slonice. Přesně ten slon z obrázkové knihy pro děti, jak tam leží, dokonce se tomu směje a ještě k tomu žongluje. Naprostá bomba, to, co jsem ukazovala celé roky Kryštofovi v knihách, konečně viděl. A já také. Šťastného a hravého slona.

To nejlepší na konec. Medvědi na koloběžkách a na motorce. Ale to přeci znám. To je přeci ten film „ Šest medvědů s Cibulkou.“ Něco jiného je to ale vidět v televizi a něco jiného na vlastní oči. To se nedá srovnat. Medvědi jsou sice dravé šelmy, náš spisovatel Bohuslav Švec v jedné své knize popisuje, jak jeden medvěd málem zabil jeho hlavního hrdinu, a moje kamarádka mi řekla, že jeden z těch medvědů málem ukousnul nohu sestře Berouska, ale v manéži byli sladkost sama. Jen si je pohladit. Hned při odchodu jsme přemýšleli o tom, jaký šampón a kondicionér používají na svoje rodinné mazlíčky, srsti všech zvířecích mazlíků se jen blýskaly.

Nastal aplauz. Standing ovation. Český cirkus je český cirkus a filosofie naplněná důvěrou, vzájemného respektu a tolerance je prostě znát. A láskou především.