Přestože Alfons Mucha pracoval v Paříži už od roku 1888, jeho radikální nástup přišel náhle. Jak se říká – „Za vším hledej ženu“ – i v tomto případě to platí. Využil nečekané příležitosti vytvořit plakát pro hru Gismonda. Tam hrála hlavní roli v té době velmi populární francouzská herečka Bernhardtová a Alfons Mucha vytvořil úzký formát plakátu s dominantní ženskou postavou, který diváka upoutal a tak se přes noc  stal slavnou osobností.

Muchovy reklamní plakáty byly průkopnické a také byly první, které se podobaly těm dnešním. Mucha přišel s vlastním nadčasovým ideálem ženské krásy nacházejícím se v oblastech nad všedním životem. Spojujícím motivem byla právě ženská postava ovládající plakát mnohem více než nabízený výrobek. Na reklamních plakátech propojil zjemnělou senzitivitu ženských těl s tesknou zasněností jejich tváří.

Jedny z nejčastějších zakázek Alfonse Muchy se týkaly alkoholických nápojů, šampaňského, koňaku, nejrůznějších likérů a piva. Věnoval jim jedny z nejpromyšlenějších plakátů, ve kterých rozvedl vlastní verzi přechodu mezi světským a nebeským, již zprostředkovala štíhlá ženská postava přinášející divákovi šumivý nápoj. Její prohnuté tělo se opíralo o Muchovu znalost středověkého umění, jako byly madony krásného slohu či madony stojící na půlměsíci a barokního sochařství, zejména morových sloupů.

Mezi nejúspěšnější plakáty Alfonse Muchy patří i tento, který byl navržen pro výrobce cigaretových papírků. Smyslný výraz blondýnky v její tváři vyvolávala jemnost cigaretového  papírku, ze kterého vychází dým stoupající spirálovitě horní polovinou plakátu. Za zmínku stojí i mnohonásobné uplatnění názvu Job, který se objevil nejenom na obalu, ale zaplnil i horní část plakátu.