Zřícenina hradu Hazmburk je významnou dominantou Českého středohoří. Již zdaleka jsou vidět dvě věže se vypínají na příkrém čedičovém kopci v nadmořské výšce 418 metrů nad obcí Klapý u Libochovic.
Autem jsme zaparkovali na rozcestí Klapý – parkoviště a potom jsme se vydali poměrně strmou stezkou po turistické značce až k branám samotné zříceniny. Po zakoupení vstupenky jsme se mohli volně pohybovat po areálu hradu a vše si dobře prohlédnout. Dolní část hradu je tvořena nepřístupnou válcovou Černou věží a zbytky hradeb. Na nejvyšším bodě vrcholu nad Černou věží se nalézají zbytky paláce, hranolová Bílá věž sloužící jako rozhledna, plášťové hradby a cisterna na vodu. Bílá věž poskytuje překrásný 360° rozhled do krajiny.
Při výstupu na Bílou věž nás zaujala i tato šibenice.
Kromě toho jsme si tam mohli na nástěnce přečíst pověst, která tuto zříceninu doprovází.
Pověst Rudé květy
Během letních nocí, po odtroubení jedenácté hodiny ponocným, ponořil se kraj do noci a v té chvíli se na temných hradních zříceninách objevila postava dívky oděna v bílé barvě a s rozpuštěnými vlasy. Procházela se prázdnými hradními nádvořími a vzdychala žalem. Každý její vzdech zapříčinil spadnutí drobné krůpěje krve z jejích prsou na zem. Kam dopadla kapka krve, tam vyrostl rudý kvítek.
Jednalo se o ducha nešťastné dcery Mikuláše Zajíce. To byl pyšný pán hradu Hazmburk a ten vybral Lucii za ženicha saského kurfiřta a na jeho poctu uspořádal slavný turnaj. Jednalo se o rytíře v pozlaceném brnění a na koni. Lucie se však zaměřila na nejprostěji oděného rytíře. Kůži si chránil jenom železem, ale v soubojích si vedl velmi dobře a své soupeře vyhazoval ze sedla jednoho po druhém. Ukázalo se, že je to syn chudého zemana z Košťálova. Lucie mu podala ruku, postavila se vedle něho a požádala otce, jestli ji miluje, aby dovršil její radost a povolil zasnoubení s Věslavem místo kurfiřta.
Pan Mikuláš svolil, ale měl podmínku. Věslav z Košťálova musel nejprve odejít do světa a přivést na hrad živého a spoutaného draka. Věslav odešel a hledal zlého a živého draka. Mezitím se dívka Lucie topila ve smutku, až se stalo, že zemřela steskem a žalem. Po její smrti začal teprve Mikuláš pociťovat lítost nad svým krutým rozhodnutím. Nechal jí uložit do skleněné rakve a kolem postavili svíce. Hned poté opustil hrad i s hrobkou nešťastné dcery. Sedm let zůstal hrad opuštěný. Když se jednou v podvečer na podzim ozvalo bušení na bránu.
Byl to Věslav Košťálovský a přinesl zkroceného draka podle přání hradního pána. Vrátný mu odpověděl, že dívka zemřela a odpočívá na zdejším hradě v rakvi. Zpráva tvrdě zasáhla jeho srdce, vešel do hradu s drakem v patách a vešel do místnosti s mrtvou nevěstou. Během jeho nářku kanuly z Luciiných ňader krůpěje krve. Jakmile vrátný nakoukl do komnaty, spatřil na zemi mrtvého Věslava. Dal ho do rakve a tu postavil vedle Lucčiny rakve. Drak je strážil, nechtěl žádnou potravu, tesknil a poté zdechl. Na hradním nádvoří tak kvetou každým rokem rudé kvítky připomínající smutný příběh.
