Víte, která je nejstarší zoologická zahrada na území bývalého Československa? Ano, je to právě zoologická zahrada Liberec a byla založena v roce 1904.

Tuto zoologickou zahradu jsem navštívila minulý rok právě na dětský den a byl to vynikající nápad, jak tento den oslavit společně se svými dětmi. Já se synem jsem tam byla poprvé, ale starší dcera ( i když je již dospělá), tak si s dojetím hladila malou kozičku a vzpomínala na doby, kdy tuto zoologickou zahradu navštívila s výtvarným kroužkem. Navíc jsme tam jeli autobusem v rámci organizovaného zájezdu z naší vsi, takže bylo o zábavu postaráno. Nutno podotknout, že takto organizovaně autobusem jsem jela poprvé a zatím naposled. Ale počasí se podařilo a účastníci zájezdu při zpáteční jízdě vesele skandovali: ,,Ať žije Liberec!“

Tato bílá forma tygra indického byla v minulosti uměle vyšlechtěna v Indii, kde se vyskytují klasicky zbarvení tygři indičtí. V roce 1951 lovci v přírodě odchytili světle zbarvené mládě, které se dostalo do soukromé sbírky maharadži z Révy. Odchycené mládě byl samec a maharadža jej pojmenováno Mohan. Maharadžovi se zalíbilo světlé zbarvení srsti, a tak se rozhodl uměle vyšlechtit bílého tygra. V dospělosti zplodil Mohan několik mláďat s nepříbuznou klasicky zbarvenou samicí Begum. Někteří jejich potomci měli světleji zbarvenou srst. Jedním z nich byla tygřice Radha, se kterou Mohan zplodil čtyři bílá mláďata. Tak započala chov této šelmy, která se vyskytuje pouze v chovech v lidské péči, nikoliv ve volné přírodě. Potomci Mohana pak putovali v 60. letech do Evropy i za oceán do dalších institucí, zoologických zahrad a soukromých chovů.

V zoologických zahradách se chová zdomácnělá forma. Divoký velbloud dvouhrbý neboli drabař se od domácího velblouda liší mnohem menšími hrby, kratšími boltci a tmavším zbarvením. Divocí velbloudi obývají kamenité pouště a stepi střední Asie, konkrétně v Číně a Mongolsku (poušť Gobi). Divoká populace je v přírodě kriticky ohrožena vyhubením kvůli lovu pro maso a odchyt pro sportovní účely. Velbloudi jsou často chováni i pro vlnu, která je velmi kvalitní, stejně jako mléko. Sušený trus se využívá jako palivo.

Toto je Ara hyacintový, dosahuje délky až 1 m a je proto považován za největšího papouška světa. Kromě toho, že ho můžeme potkat v hlubokých lesích blízko vodních toků v Bolívii, Brazílii a Paraguay, tak našel svoje útočiště i v této zoo.  Samec i samice jsou zbarveni kobaltově modře. Oči a spodní stranu zobáku zdobí žlutý lysý pruh. Na hlavě je viditelná malá lysina. Tento druh má ze všech arů nejsilnější zobák. Dokáže jím rozlousknout i para ořechy. Živí se převážně plody (palmové ořechy, slunečnice, ovoce, zelenina), ale i malými živočichy.