Zlatá, stověžatá a tajemná Praha ukrývá mnohá tajemství a mezi ně patří i kámen mudrců. Ten se údajně ukrývá v jedné ze sta věží snad ve věži Mihulka, snad v samotné Kelleyho věži v domě U osla v kolébce tajemné laboratoře.
Kryštof právě probíral ve škole rudolfínskou dobu a tak mě napadlo podívat se pod samotnou pokličku tak tajemné a záhadné alchymie, která je právě s touto dobou spojena. Proto jsme společně navštívili Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy.
Jde se tam přímou cestou až do nebe a to spirálou života vzhůru až k samotným nebesům. Ve skutečnosti se jedná o točité schodiště postavené Kelleym v 16.století a stojí za to si je vyšlápnout. Je jich přesně 60 a jedná se o jedno z nejstarších dřevěných schodišť. Na jejich konci se na půdě mezi trámy totiž nachází – něco tak trošku jako malý ráj pro všechny zvídavé děti.
NO, byli jsme z toho skutečně jako u vytržení. Tak trošku jako tajemná komnata Harryho Pottera, ale v českém vydání. Do Bradavic jsme se sice nedostali – právě nám ujel vlak – ale i tak jsme nasáli kouzlo pradávných kouzelníků, mágů a černokněžníků.
Před každou laboratoří měl alchymista jakési skladiště – kabinet všeho, co nutně potřebuje ke svojí práci, ale v laboratoři by se mu to pletlo pod nohama. Proto to měl uskladněno mimo laboratoř, ale na dosah ruky, a jelikož věcí stále přibývalo, dával regály, kam jen to šlo. Je tu i část knihovny Johna Dee, který měl největší soukromou knihovnu v Evropě. Přestože jde pouze o cestovní část, působí doslova nekonečně – dívali jsme se skrz knihy. John Dee byl nejučenější muž své doby – matematik, astronom, astrolog, filosof. Ale byl také agentem anglické královny s číslem 007. V expozici ho vidíme u okna, jak vyhlíží Anděla západního okna.
Místnost však nesloužila jen jako skladiště, byla to i čekárna pro osoby, které chtěly vstoupit do laboratoře. Tam totiž alchymista jen tak někoho nepustil, aby snad nevyslídil tajné receptury. Takto zde čeká císař Rudolf II – moudrý, ale podivínský císař se tady projevuje ve své hravosti a zálibě v kuriozitách. Sleduje kočku, která proběhla zlatým prachem a je z toho celá vyděšená, zatímco císař je jejím vzhledem fascinován.
Čeká tady i William Shakespeare. Podle teorie zde byl v průběhu 9 let hned dvanáctkrát jako tajný agent – spojka s Británií pro Kelleyho a Dee. Přímo z domu, kde je postaven dům, si odvezl námět na Sen noci svatojánské. Námětem by mu mohly být pohádky vyprávěné irem Kelleym, i příběh o oslích uších. Ostatně – stačí nakouknout do kufru, na kterém sedí. Tak tam se schovává český oslík….
Na samotném závěru prohlídky jsme viděli odpočinkový koutek – zde alchymista odpočíval po práci, ale také zde studoval moudré knihy. Hned vedle je kostlivec. Tak ten sloužil jako studijní materiál na Homunkula – kromě toho je s ním veliká legrace, protože se dá tahat za táhlo a prohlížet pod lupou. Kostlivec však slouží i jako ,,Memento mori“ – pamatuj na smrt. To aby si alchymista uvědomoval svojí smrtelnost a nedělal nic, čeho by mohl v den smrti litovat. Především se nedával do spolku s magií a s ďáblem a to je hlavní motto tohoto muzea : „ K magii vede mnoho cest, od ní jen jedna jediná.“