Ze všech adventních svátků je nejznámější den Sv. Mikuláše a to je právě dnes.

A kdo to vlastně byl?

Mikuláš byl za svého života biskup a podle legend to byl velmi dobrosrdečný a štědrý člověk. Ve středověku se stal oblíbeným světcem a za patrona si ho vybralo mnoho povolání od námořníků až po advokáty. Je také ochráncem všech poutníků a hlavně dětí.

Rozpustilé maškarní průvody obcházely domy už ve středověku a v současné době ho doprovází andělé a čerti. Chovají se většinou mírně a laskavě, aby nevyděsili děti. I když čerti jsou čerti ,občas si dělají, co chtějí a tak se podíváme, co na to říkají čerti z hudebního muzea.

V českých pohádkách se z obávaného zlého ducha stala milá komická figurka, která se leckdy nechá člověkem přelstít a zesměšnit. Rohatí, tak trochu opelichaní čertíci v českém pekle přikládají do velkého kotle a mastí mariáš. A některým čertům se na zemi zalíbilo natolik, že se jim ani zpátky do pekla nechce a zůstávají mezi lidmi a tropí tu neplechy.

Český čert trestá nepravosti, pýchu, nenasytnost a je tak spojencem čestných a spravedlivých proti těm, kteří jim ubližují – jako v Dvořákově opeře Čert a Káča. Marbuel, zastrašený Káčou, si nakonec do pekla nikoho neodnese, vždyť každý má dostat druhou šanci! Poraženi jsou čerti v Nedbalově baletní pantomině ,, Z pohádky do pohádky“, pro legraci jsou Martinu Kabátovi v Podéšťově operním zpracování pohádky ,,Hrátky s čertem“. A ani rarach ze Smetanovy ,,Čertovy stěny“, jeden z mála českých ďáblů v hudbě, se svými intrikami neuspěje, zahnán mnichem Benešem ve jménu Božím.

Čert se zrodil ve slovanské mytologii: zlý přírodní démon číhal v mlýnech, propastech, skalách a jezerech – však také mnohé mají čertovské jméno. Od středověku se do lidových pověstí promítají křesťanské představy o ďáblovi, který přichází na zem jako velvyslanec zla, protivník nebeských mocností, našeptávač, pokušitel.

V nejednom příběhu se člověk upíše ďáblu, zpravidla, aby získal moc a bohatství. Legendární Faust riskuje duši z touhy po vědění. Johann Wolfgang Goethe psal svého Fausta po celý život, Franz Liszt pracoval na Faustovské symfonii pětadvacet let. Hector Berlioz se po kantátě Osm scén z Fausta k tématu vrátil v dramatické legendě – oratoriu Faustovo prokletí. Divadelní jeviště dodnes navštěvuje Faust Charlese Gounoda, romantická opera plná velkých citů. A čtyři Lisztovy Mefistofeslké valčíky? To je gejzír neskutečné klavírní techniky, nápadů a trochu také obdivu k houslovému virtuosovi Paganinimu, který, pravda, byl nařčen z paktů s ďáblem……