Mužské křestní jméno Ondřej pochází z Řecka. Jedná se o variantu mužského jména Andrej. Jména Ondřej i Andrej se vyvinula z řeckého jména  Andreas a znamená  „statečný”, „statný” nebo „mužný”.

Svátek sv. Ondřeje v poslední listopadový den určoval začátek adventu. Jako jediný adventní se uvádí v Opatovnickém homiliáři z 12.století a tak vytvořil dojem, že je v rámci českých zemí nejstarší. Nejenom to, byl dokonce i nejoblíbenější a to proto, že je církevním patronem šťastných svateb a podle lidové tvorby dokonce patronem nevěst.

Je neodmyslitelně spojen s věštěním budoucnosti. Jeho svátek se proto spojoval s věštěním, které mělo svobodným dívkám prozradit, jak to vlastně bude s jejich svatbou. Možná právě  proto je tento den vybrán na svátek muže, který představuje muže silného a statečného.

Ale jak přitáhnout do svého života toho správného muže?

Svatební věštby

Zatřásla – li dívka stromem či keřem a zaštěkal –li v té chvíli pes, věděla, z které strany má očekávat ženicha. To doprovázela jednoduchou říkankou : „ Svaty Ondřeju, ja  stromem chvěju, abys mi ukázal, koho se naděju.“ (otázka zní – „Přijde zprava nebo zleva? Nebo přijde cestou přímou?“)

Obraz svého nastávajícího hledala na hladině vody ve studni, v zrcadle či v komíně.

O půlnoci zaklepala na kurník, a pokud se  jí v odpověď jako první ozval kohout, měla se do roka vdát. (Prima, pošlu dcerku k sousedům budit slepice a kohouta. Budou mít velikou radost. Možná se dočkáme návštěvy místního policejního spolku.))

Z 18.století je popsán zvyk, při němž několik dívek položilo na lopatu kousek chleba. Který snědl pes jako první, ta se měla první vdát. Proto prý některé dívky podváděly a svůj kousek tajně namočily do sádla, aby byl pro psa lákavější. (Jak mazané.)

I na žábu došlo. Mrtvá žába se zahrabala do mraveniště,  a pokud si dívka vytáhla kůstku v podobě háčku, byla pro mládence přitažlivá. Smůla byla, pokud našla plochý lopatkovitý tvar, to tomu bylo naopak.

Chlapci a dívky upevnili malé svíčky do ořechových skořápek a pustili je na vodu (obvykle ve štoudvi v síni). Pokud se skořápky přiblížily, měli ti dva vytvořit manželský pár, pokud nějaká svíčka zhasla, ten, komu patřila, měl zemřít.

Večer napsala dívka jména tří chlapců na papírky a uložila je pod polštář. Ráno po probuzení vytáhla namátkou jeden z nich a přečetla si jméno ženicha.

Mimochodem – věděli jste, že sny ze svatoondřejské noci mají kouzelnou moc a že se vyplní?