Výpravný rodinný muzikál ,,Ať žijí duchové!“ na motivy filmu Oldřicha Lipského představili producenti muzikálu Mamma Mia! na jevišti Kongresového centra Prahy. V divadelní adaptaci a režii Antonína Procházky se uvedli známí herci a zpěváci jako například Jiří Langmajer, Jiří Korn, Roman Vojtek, Chantal Poullain, Richard Genzer, Michal Suchánek, Adéla Gondíková, Dana Batulková, David Gránský,  Hana Holišová, Ivana Korolová, Petra Vraspírová a mnoho dalších.

Kultovní filmová legenda tak znovu ožila na jevišti a zaznělo zde mnoho známých písní z tohoto filmu – ,,Pramen zdraví z Posázaví“, ,,Dumky, žalky“, „Šupy dupy dup“ nebo třeba „Hajný je lesa pán“. Kromě písniček z filmu, kde vládnou duchové a láska, přibyly i písně známé od Svěráka a Uhlíře.

Představení se odehrávalo na obří scéně, kde nechyběla skála ani hrad. Na tom hradě se před čtyřiceti lety v obci Brtnice natáčel slavný film „ Ať žijí duchové!“ a tak místní ochotníci přišly s nápadem sehrát známou hudební komedii v létě pod širým nebem. Na pomoc si pozvali studenty pražské DAMU a tak se romantický příběh prolnul se skutečným životem. Představitelka Leontýnky se nakonec doopravdy zamiluje do kluka, který hrál Dlouhého Jendu a dokonce se pomocí této hry dostane i na svojí vysněnou DAMU, kam předtím neudělala přijímací zkoušky. Takže jí vlastně tato hra otevřela bránu do nového života.

S tou Leontýnkou je to zajímavé. Ve filmu roli dcery rytíře Viléma Brtníka z Brtníku představuje herečka Dana Vávrová a skutečně se prý během natáčení zamilovala do Dlouhého Jendy, kterého v té době představoval třináctiletý Jiří Procházka. Byla to ovšem láska neopětovaná, protože v té době jí bylo pouhých jedenáct let. I na této scéně stejně tak jako ve filmu proběhlo to neopakovatelné kouzlo s kopretinou

,,dumky žalky a co já??
dumky žalky a co já??
stěžuju si svému stínu
kdo mi podá kopretinu
kdo mi srdce zahřeje
když mám na něm závěje…“

V tomto muzikálu nakonec zachrání zříceninu Hradu Brtník místo skřítků tesařů tajemná šlechtična. Nikdo neví, jestli je živá nebo duch a tak se stírá hranice mezi reálným životem a pohádkou. Tu sehrála Chantal Poullain a vnesla sem tajemné kouzlo lásky až ze samotné Francie.

Co však bylo více než reálné, tak všeobecně známé písně Svěráka a Uhlíře. Vzhledem k tomu, že jsme navštívili derniéru tohoto představení, což je protiklad premiéry, tak toto představení mělo slavnostnější ráz a na samotném konci se objevil samotný pan Uhlíř.

Celkově jsme rádi, že jsme to ještě stihli – ale jen tak tak, jak se říká, za pět minut dvanáct. Písniček bylo víc než dost, taneční vystoupení se trpaslíky a s létající střechou naprosto neopakovatelné a hlavně – dětem se to líbilo. Duchové jsou duchové, ale některé písničky jsou prostě nesmrtelné a píseň Leontýnky patří mezi ně.