Kouzelné putování na výstavě Hudba a pohádka

Jak pohádky inspirovaly hudebníky či autory filmů?

Odpověď na tuto otázku najdou děti i dospělý návštěvníci na výstavě nazvané ,,Hudba a pohádka“ a je plná kouzel, dobra, zla a krásných českých pohádek. Tato výstava se nachází v budově Českého muzea hudby v Karmelitské ulici na Praze 1. Jen co by kamenem dohodil od zastávky Hellichova. Vážně, já tam byla a dobře jsem tam pochodila.

Cesta výstavním prostorem vede od chalupy Hloupého Honzy přes tajemný les, vodní říši, dračí doupě, peklo, kabinet kouzelných hudebních nástrojů až do zámecké třinácté komnaty. Nechala jsem se zlákat spolu se svým synem na ,,hru na pohádku“ a společně jsme objevovali skrytá tajemství. Miluji hru na pohádku.

Nejdříve jsem nakoukli ke zlé bábě, která si chtěla  upéct nebohé děti k večeři. No, nemohli za to, že je zlá macecha vyhnala do lesa a museli se živit sladkými perníčky.

A protože jsme se ocitli v pohádkovém světě, i tady měla pohádka jiný konec. Jeníček s Mařenkou si totiž vzali na pomoc dešťovou hůl a nedaleko byl k ní i popisek:

,,Brrr, voda….Kape to, šustí to, do bot teče, mlask, mlask, velká voda hučí jako rozjetá lokomotiva. Jeníček s Mařenkou nejsou moc nadšeni, po temném lese se těšili na sluníčko. Ale voda je život, bez ní by svět nemohl existovat. Spolu se sluncem umí postavit duhový most. A kdo by neznal rusalky, vodníky, zlaté rybky, zakleté labutě bílé i černé nebo koráb Sindibáda Námořníka. Nechcete je přivolat?

Můžete to udělat s pomocí hudebního nástroje nazvaného dešťová hůl. Záleží na vás, jestli docílíte zvukové iluze vlahého deštíku, nebo průtrže mračen. Hustotou deště ovlivníte nakloněním hole a rychlostí svého pohybu.

A tak Kryštůfek přivolal dešťovou vílu, která vzala děti pod svoje ochranná křídla a pak už jenom ochutnával z nabídek audio a video ukázek klíčových momentů z českých filmových pohádek. Mohl se tak seznámit s tvorbou Zdeňka Lišky, Václava Trojana, Petra Hapky nebo Karla Svobody. I Dvořákova Rusalka byla k mání.

Hravé a místy humorné putování doprovázely zajímavosti z oblasti knižní kultury, knižní ilustrace a užitá grafika známých umělců, loutky i divadelní a filmové kostýmy. Využila jsem příležitosti a vyfotila jsem se na královském křesle i s korunkou na hlavě, ale do připravených kostýmů jsem se už vážně nevešla. Ale aspoň korunku jsem si na chvíli  vypůjčila.

Na konečný závět tohoto pohádkového putování jsme objevili kouzelnou klíčovou dírku. Podívala jsem se do svojí třinácté komnaty a pochopila, že ta největší a nejkrásnější pohádka v mém životě právě probíhá a ten svůj největší poklad mám vedle sebe.