Výstava „ Retro“ v Nové budově Národního Muzea představuje krásu a eleganci dob minulých, ale ne tak dávných, abych si při pohledu na ně nevzpomněla na dobu svého dětství.

Hned v první části jsme mohli obdivovat desítky historických šatů a módních doplňků a jejich mimořádnou instalaci na „neviditelné“ figuríny a jejich spojení s dobovým prostředím. 

Součástí výstavy je velká Retroherna a ta je věnována především dětem, což ocenil zejména můj syn (proto jsme tam také šli). Hned na začátku nás uvítala prezentace Čtyřlístku a není to tak dávno, kdy ho zrovna tato čtveřice nesmrtelných postaviček provázela při školní akci Noc s Andersenem. Neměla bych snad dostat pochvalu od paní učitelky, že navazuji na školní znalosti? Jejich dobrodružství nás stále baví.

A co takový Igráček? Další nesmrtelná hračka.

Pokojíček pro panenky- a jaký. Dobře si vzpomínám na červenou televizi, která měla na sobě tlačítko a uvnitř se promítaly obrázky.

Dokonce i starý psací stroj. Vysvětlovat dítěti, že dřív se psalo ně něm a že se předtím musely předtím řádně nacvičit úhozy, je v době počítačových  klávesnic něco už nevysvětlitelného. Už tak mě stalo dost námahy přednáška o starých telefonech, které byly nepřenosné a navíc ani neměly tlačítka. Zde jsem zjistila, že můj syn – nikdy, ale opravdu nikdy! – neměl příležitost vytáčet telefonní číslo na telefonu. A  tak jsem mu dala do ruky sluchátko a mohl si v klidu zavolat :,,A tak štěkám jako hrom, ať je koček milión!“