Den 28.března je den vyhlášený k poctě učitelů. Je to výročí narození Jana Amose Komenského, kterého jistě každý dobře zná.
Jako každé úterý odpoledne jsme s Kryštofem jeli na Mělník na hodinu houslí. Ten, kdo zná Mělník, tak ví, že je to malebné město se zámkem a na náměstí je kašna olemovaná podloubím. Je to záhadné město, protože většinou, když tam přijedeme, tak Kryštof dostane hlad a má chuť na něco sladkého. Nakonec jsem koupila dortík s ovocem politý želatinou s tím, že si ho sní, až přijedeme domů. No jo, ale co s dortíkem, když je venku hic a nepřežil by nápor dusna v autě? Je rozhodnuto, vezme si ho na housle.
Jestli to ale nebude divný, že si tam bude hlídat dortík a paní učitelce nic nepřinese. To ani nevím, jestli taková paní učitelka má ráda dorty. Třeba zrovna drží dietu, nebo tak něco.
„ Víš, mami, dneska holky dávaly paní učitelce kytku.“
Tady jsem se lekla. Že by už byl konec školního roku?
„ No, dneska je svátek učitelů. Holky dávaly učitelce kytku.“
Zde nastal tvrdý rodičovský výslech :
„ Všechny děti dávaly kytku?“
„ Ne, jenom holky. Tu, co vyráběly v družině.“
Aha, už je mi to jasné, odkud vítr vane. Jeho spolužačky znám dost dobře a zcela živě si dovedu představit, kdo za tím vším stojí. No jo, ale zrovna jdeme na housle a tam na nás taky čeká jedna paní učitelka.
Nedalo se nic dělat, vstoupili jsme do zahradnictví. Hned zkraje mě upoutaly kytky umělé, ale Kryštof si chce vybrat tu svojí, tu opravdovou.
„ Tak mladý muži, která to bude? Doporučuji tuto růži, je to vzácný druh a vydrží ve váze až tři týdny.“
Nakonec si vybral růži barvy červené a spadl mu kámen ze srdce, že si aspoň v hudební škole napraví reputaci. A paní učitelka? Ta se divila, protože byl jeden z mála, kdo si vzpomněl na svátek učitelů. Nejdřív se divila a pak měla radost a dala jí do sklenice s vodou.
A až pojedeme na další hodinu, tak se jí zeptám, jestli ten pán v zahradnictví měl pravdu a opravdu jí ještě kvete.