„ Už jsem ti vyprávěla o řvoucích čtyřicítkách?“
„ Co je, probůh, řvoucí čtyřicítka?“ zasmála se nyní Jana ve stejné předtuše vtipu.
„ Tomu nebudeš věřit, ale je to nějaká vlna nebo vítr někde na čtyřicáté rovnoběžce nebo tak něco, a fakt se to tak jmenuje. Dítě to přineslo ze školy. A když jim o tom prý při zeměpise profesorka vykládala, tak jedna z těch dvanáctiletých holek pravila – řvoucí čtyřicítka – to je moje máma!“
Když se Jana přestala smát, uvážlivě řekla : „ Já jsem taky jednoznačně řvoucí čtyřicítka.“
„ Jo, vítej v klubu,“ povídám.
Takový klub není marná věc. Knížku si na základě jejího názvu koupila moje kamarádka a pak mi jí půjčila, protože jsme ve stejném klubu. Že by mě to nějak zvlášť těšilo, to se nedá říct, ale co se dá dělat.
Kniha Řvoucí čtyřicítky je od spisovatelky Regíny Andrásové, která vtipně a svižně vypráví o rodinách tří současných čtyřicátnic. Vypravěčka Lada i její dvě kamarádky z dětských let – Jana a Soňa – vyrůstaly v předlistopadové době nedaleko Prahy. Jejich vzpomínky občas zajdou i do tehdejších časů, a zatímco prožívají svoje současné příběhy, tak se vracejí do svého mládí.
Vlastně se dá říct, že celá kniha je plná vzpomínek na předlistopadovou dobu. Jakožto „ Husákovi děti“ jsme ocenily společné vzpomínky, zejména nácvik branného výcviku v pláštěnkách a s igelitovými pytlíky na rukách a nohách. Gumičky, nesmím zapomenout na gumičky, i ty byly součástí povinné branné výchovy.
Vypravěčka Lada je příkladem spokojené ženy. Stabilní zaměstnání, hodný manžel a dobře vychované děti. Je oporou svým dvěma kamarádkám, které už prožívají určité životní nesnáze. Soňa je zářným případem, že nikdy není pozdě na změnu a tak mění zaměstnání a začíná sportovat. Ovšem největší drama zažívá Jana, kterou na začátku knihy podvede manžel a posléze ho i s dvěma dětmi opouští.
Kniha končí optimisticky. Jana si nachází přítele a svým dětem nového tatínka.
Na poslední stránce autorka píše : „ Najednou jsem i to jaro vnímala jinak. Jaro je naděje a začátek. Cítila jsem v tom jarním povětří to samé, co jsem cítila tenkrát : že kouzla existují a příští okamžik může přinést i zázrak.
