Na jedné vinici v srdci Toskánska zní ohlušující Dies irae či Mozartovo Rekviem v podání Berlínských filharmoniků. Vinné keře milují hudbu a svojí vděčnost vyjadřují vinaři Giancarlu Cignozzimu tak, že dříve zrají. Od roku 2001, kdy je začal Cignozzi oblažovat hudbou Mozarta, Brahmse a Mahlera, jsou hrozny větší, pevnější a sladší.
Navíc, co miluje réva vinná, to nenávidí její nepřátelé. Divoká prasata, ptáci i krtci se vinici vyhýbají velkým obloukem. Ale nejsou tam ani svilušky. Cignozzi už nemusí provádět žádné chemické postřiky, neboť na protest proti symfoniím, áriím a klavírním koncertům se odstěhovala i peronospora.
Vědecké experimenty dokázaly to, co někteří biologové tvrdili už před staletími, avšak nikdo jim to nechtěl věřit – rostliny cítí, mají paměť a jsou také schopny vzájemné komunikace. Příklad toskánské vinné révy ukazuje, že rostliny jasně rozlišují mezi harmonií a disonancí. Dokážou volat o pomoc, vést samomluvu a křičet bolestí.
Aby se moje rostliny na naší zahrádce necítily tak opuštěné, rozhodla jsem se učinit pokus. Příjemných zvuků tam mají více než dost, protože jim tam štěbetají ptáci, kokrhá kohout a o kus dál je slyšet hučení splavu, ale vážné hudby není nikdy dost.
Odnesl to Kryštof, ale je vlastně jedno, jestli cvičí doma, nebo na zahradě. V tomto případě se spojí příjemné s užitečným. Vytáhl svoje housličky a zahrál růžím Veselý tanec od Bauerntanza. Že by to fungovalo? Najednou se mi zazdálo, že růže začaly více vonět.
Pokračujeme ve svém pokusu dál. Rajčata právě dozrávají a tak jim vylepšíme náladu S veselou myslí od Frohena Mutese. Samou radostí se začaly více červenat, což právě potřebujeme. Letos máme i inovaci, takže pěstujeme rajčata barvy černé, které mají tuto barvu už od začátku, ale stále čekáme na její dozrání uvnitř. Třeba jim to pomůže.
A co okurky? Na ně nesmíme zapomenout. Těm urychlí jejich zrání Concerto pour flute et orchestre a cordes od Emila Bahrera. Na ně se teda moc netěším, protože to budu opět jenom já, kdo je bude muset zavařovat. Ale jak se říká, práce šlechtí člověka a s písničkou jde všechno lépe.
A moje oblíbená „ Chovejte mne, má matičko“ – ta mě dojímá nejvíc. Ta se hodí pro cukety a až mi pěkně narostou, tak je obalím a budeme mít oběd. Nejenom krásou živ je člověk.
Celé cvičení zakončíme písničkou „ Já mám pěknou zahrádku.“
Vědci z Institutu Maaxe Plancka pro chemickou ekologii v Jeně zase zjistili, že rostliny vysílají prostřednictvím vůně neslýchaně komplexní informace a že si s její pomocí mezi sebou vyměňují důležitá sdělení. „ Velmi často se mezi sebou baví o náletech hmyzu“, říkají úplně vážně vědci. Řeč rostlin je ovšem čistá chemie, jejich slovník je sborníkem účelných jedovatých substancí a vysoce účinných jedů.
Tak to je zajímavá informace. Copak růže, ty nechávám kvést až do opadání okvětních lístků, ale co rajčata, okurky a cukety? Jen aby se na mě nedomlouvaly :
„ Pozor, máma jde, jen aby nás neoškubala.“
P.S. Ty růže a housle jsou skutečné – foceno na naší zahrádce