Oslavy čarodějnic mají dlouholetou tradici, jejíž počátky sahají až do předkřesťanských dob. Zvyk pálení čarodějnic pochází z dob inkvizice, kdy byly na  ženy, obdařené zvláštními schopnostmi pořádány doslova hony. A jejím konci stál krutý trest smrti. Lidé věřili, že právě tuto noc se čarodějnice slétávají na svůj sabat, a proto na svou ochranu na vyvýšených místech zapalovali ohně. Někteří na svou ochranu do plamenů vhazovali košťata, jiní hadrové postavy, které měly čarodějnice symbolizovat, což se zachovalo dodnes.

Letošní rok se všem čarodějnicím i čarodějům opravdu povedl, zejména díky slunečnému počasí. Celý večer hrála reprodukovaná hudba, na plácku se proháněli malí čarodějové a čarodějnice a v rytmu divokého tance prováděli čarodějnické reje. Krátce po setmění vzplála veliká hranice. Kromě čarodějnice, která záhy skončila v ohni pekelném, se nikomu nic nestalo a všichni si odnesli vzpomínku na veliký zářící oheň.

Ostatně, význam slova “ zářící oheň„, patří k jednomu z nejvýznačnějších keltských svátků Beltine.

Keltové koncem dubna zapalovali dřevěné hranice, což jim mělo zajistit plodnost, bohatou úrodu a ochránit dobytek od nemocí. Také se tím loučili se zimou a vítali jaro.

Čarodějnice upálena, jaro je tu – co víc si přát.