Dnes se stal zázrak zázraků, div a kouzel a byli jsme svědky toho, o čem se nám může jenom zdát. Sice jsme obklopeni temný přízrakem probíhajících halloweenských svátků, při níž se duše mrtvých vracejí zpátky na Zem a chtějí si to vypořádat s námi živými, ale na nás si nepřijdou. My se nedáme. My věříme na pohádky.
A na víly.
Dnes k nám totiž přiletěla Zoubková víla. Nikdy jí nikdo neviděl, nikdy jí nikdo nespatřil, ale o svojí existenci nás přesvědčila dnes ráno. A to, když místo vytrženého zoubku se ráno pod polštářem objevila stavebnice Lega. Můj syn zajásal a je rád, že si na něj ta hodná Zoubková víla vzpomněla a přinesla mu dárek.
Také měla zač. Nebyl to totiž obyčejný mlíčňák, byl to zoubek již jednou zkažený a navíc již jednou ulomený. Nedalo se nic dělat. Musel pryč. Samotná operace trvala krátce, a i když bolela a dokonce dostal injekci proti bolesti u paní zubařky, začal se těšit na svojí vílu. A to na vílu, která si z vypadlých mléčných zoubků staví hrad.
Tato víla létá po celém světě a sbírá vypadlé mléčné zoubky. Co s nimi dělá, nikdo neví, možná si z nich staví hrad, možná z nich vyrábí perly a vkládá je do mořských mušlí, možná sesbírané zoubky putují k novým dětem. Kdo ví, nikdy jí nikdo neviděl, a přesto existuje. Dnešní ráno toho bylo důkazem.
Víly existují.